Západní Tatry – Roháče
Autor: Pavel Zubek <zubek.pavel(at)seznam.cz>, Téma: Turistika, Vydáno dne: 16. 08. 2010Už ani nepamatuji, kdy naše čtyřčlenná rodina byla spolu na výletě či dovolené. Holky jsou už přece jen odrostlejší a volný čas raději tráví bez nás. Na letošní prázdniny jsme se přece jen domluvili na malou třídenní dovolenou do Západních Tater – Roháčů.
Ráno v 8,30 hod. vyrážíme. Ještě vezeme Enny (naše fena) na hlídání k babičce Aničce. Po hodince zdržení, kdy babička nebyla doma, na hlídání trošičku zapomněla, konečně vyjíždíme směr Slovensko. Z důvodu uzavírky ve Vendryni jedeme přes Karpentnou. Mírně se zdržujeme i v Hrádku, kde je také omezen provoz (stavba kanalizace, koridoru a nové silnice), naštěstí se netvoří velká kolona. Ve Vychylovce odbočujeme na novou horskou silnici, odkud jsou nádherné výhledy na Fatru. Cesta ubíhá celkem rychle.
Po chutném obědě jedeme do „Múzea Oravskej dediny Zuberec – Brestová“. Během letních prázdnin muzeum pořádá i různé programy. My máme štěstí , právě dnes jsou „Ozveny tradícií“ – ukázky řemeslné výroby spojené s prodejem. Folklórní skupina Brestová lidovou kulturu Oravy představuje slovem, zpěvem a tancem. Naše holky ovšem program moc nenadchl a tak jdeme na prohlídku této dědiny, která představuje více jak 50 staveb lidové architektury z celé Oravy.
Je večer , Pavel jde fotit západ slunce a my holky vyrážíme s ním. Po parném dni jsme pěkně žízniví a tak si ještě zajdeme na pivečko a malinovku. Večer unavená lehám do postele a ihned usínám. Pavel s holkami ještě prohlížejí a debatují nad svými dnešními fotografickými úlovky.
U Ťatliakové chaty (1370 m.n.m.) vstupujeme na klasický upravený turistický chodník a Katka ožívá a dokonce naši skupinku vede. Zde obdivujeme krásu prvního jezera, jezero Ťatliakové. Mírným stoupáním pokračujeme po zelené až na Rázcestie (1522 m.n.m). Cestou sledujeme i naučné tabule s tématikou voda, květena či fauna zdejší krajiny. Stále po zelené, ale již ostřejším stoupáním se blížíme k dalšímu jezeru (1650 m.n.m). Hance se botaska mění v krokodýla a já poskytuji první pomoc. Podrážku stahuji elastickým obinadlem. Pokračujeme k dalšímu již třetímu jezeru (1653 m.n.m). Po 2,5 hodinách chůze přicházíme ke čtvrtému jezeru, jezeru pod úpatím „Troch kôp“ ve výšce 1719 m.n.m. Po malém odpočinku, svačinovém obědě a vrcholovém pivu v plechovce začínáme sestup po modré. Tady si s Pavlem pochvalujeme turistické hole. Jsou opravdu výborné! Asi po 45 minutách chůze přechází kosodřevina v les a tady je sestup ještě náročnější. V polovině cesty lesem je odbočka k Rohačskému vodopádu, kde na nás už netrpělivě čekají Hanka s Katkou. Závěrečný úsek vede přes polanu „Adamcuľa“ a asfaltovou cestou 40 minut k parkovišti. Jsme zničeni, i díky počasí , kdy rtuť teploměru ukazuje přes 30°C, dokonce nám došlo pití a Pavel pije vodu i z potoka.
Po sprše jdeme opět do naší oblíbené „Oravské izby“ na obědovečeři. I když je pozdní odpoledne dáváme si s Pavlem naši kávu na zahradě v altánku penzionu. S holkami hrajeme pink-ponk, stolní fotbal a večer se procházíme Zubercem.
Jelikož Hančiny botasky skončily v popelnici a náhradní nemá, měníme plán na dnešní den. Rušíme túru v Tiesňavách Juráňové doliny a rovnou jedeme do Oravice na termální koupaliště. Voda ve dvou bazénech je zabarvena dohněda a dosahuje teplotu 36 – 38°C. Má léčebný účinek na pohybový aparát, ledviny a močové ústrojí. Koupaliště má velice příjemnou polohu, nachází se na okraji lesa v tichém horském prostředí s vápencovou dominantou „Osobitá“ (1686 m.n.m.). Zde se zdržujeme asi 2 hodinky a po obědě nabíráme směr domov. Cestou se ještě zastavujeme ve Staré Bystrici a obhlížíme Slovenský orloj postavený roku 2009.
1.den
Ráno v 8,30 hod. vyrážíme. Ještě vezeme Enny (naše fena) na hlídání k babičce Aničce. Po hodince zdržení, kdy babička nebyla doma, na hlídání trošičku zapomněla, konečně vyjíždíme směr Slovensko. Z důvodu uzavírky ve Vendryni jedeme přes Karpentnou. Mírně se zdržujeme i v Hrádku, kde je také omezen provoz (stavba kanalizace, koridoru a nové silnice), naštěstí se netvoří velká kolona. Ve Vychylovce odbočujeme na novou horskou silnici, odkud jsou nádherné výhledy na Fatru. Cesta ubíhá celkem rychle. V obci Podbiel (asi 12 km od Zuberce) zastavujeme u „Františkovy hutě“, což jsou zaniklé železárny z roku 1863. Pavel neodolá a tento pozůstatek tovární haly a vysoké pece si jde nafotit.
Ve 12,00 hod. přijíždíme k penziónu „U Laca“ v Zuberci. Toto ubytování jsme si objednali přes internet pár dní před odjezdem. Z auta jen vyložíme zavazadla a jedeme do restaurace „Oravská izba“ na oběd.
Po chutném obědě jedeme do „Múzea Oravskej dediny Zuberec – Brestová“. Během letních prázdnin muzeum pořádá i různé programy. My máme štěstí , právě dnes jsou „Ozveny tradícií“ – ukázky řemeslné výroby spojené s prodejem. Folklórní skupina Brestová lidovou kulturu Oravy představuje slovem, zpěvem a tancem. Naše holky ovšem program moc nenadchl a tak jdeme na prohlídku této dědiny, která představuje více jak 50 staveb lidové architektury z celé Oravy.V pozdním odpoledni se jedeme ubytovat, dáváme sprchu a kávu. Ubytování je pěkné, pokoje s vlastním soc. zařízením, s TV, společná plně vybavená kuchyňka, společenská místnost a na zahradě možnost posezení s krbem.
Je večer , Pavel jde fotit západ slunce a my holky vyrážíme s ním. Po parném dni jsme pěkně žízniví a tak si ještě zajdeme na pivečko a malinovku. Večer unavená lehám do postele a ihned usínám. Pavel s holkami ještě prohlížejí a debatují nad svými dnešními fotografickými úlovky.2.den
Budíček je v 7,00 hod. Dnes nás čeká túra. Jelikož Katka hory moc nemusí vybíráme opravdu lehkou, nenáročnou trasu, vhodnou i pro děti – naučný chodník okolo Roháčských ples. Auto parkujeme u „Bufetu před rampou“ (1080 m.n.m) a asfaltkou jdeme okolo polany „Adamcuľa“ až k bývalé Ťatliakové chatě. Tuto trasu jdeme asi 1,5 hodiny a nabíráme 300 výškových metrů. Tady na Katku přichází krize, kdy sedá na okraj cesty a odmítá pokračovat.
U Ťatliakové chaty (1370 m.n.m.) vstupujeme na klasický upravený turistický chodník a Katka ožívá a dokonce naši skupinku vede. Zde obdivujeme krásu prvního jezera, jezero Ťatliakové. Mírným stoupáním pokračujeme po zelené až na Rázcestie (1522 m.n.m). Cestou sledujeme i naučné tabule s tématikou voda, květena či fauna zdejší krajiny. Stále po zelené, ale již ostřejším stoupáním se blížíme k dalšímu jezeru (1650 m.n.m). Hance se botaska mění v krokodýla a já poskytuji první pomoc. Podrážku stahuji elastickým obinadlem. Pokračujeme k dalšímu již třetímu jezeru (1653 m.n.m). Po 2,5 hodinách chůze přicházíme ke čtvrtému jezeru, jezeru pod úpatím „Troch kôp“ ve výšce 1719 m.n.m. Po malém odpočinku, svačinovém obědě a vrcholovém pivu v plechovce začínáme sestup po modré. Tady si s Pavlem pochvalujeme turistické hole. Jsou opravdu výborné! Asi po 45 minutách chůze přechází kosodřevina v les a tady je sestup ještě náročnější. V polovině cesty lesem je odbočka k Rohačskému vodopádu, kde na nás už netrpělivě čekají Hanka s Katkou. Závěrečný úsek vede přes polanu „Adamcuľa“ a asfaltovou cestou 40 minut k parkovišti. Jsme zničeni, i díky počasí , kdy rtuť teploměru ukazuje přes 30°C, dokonce nám došlo pití a Pavel pije vodu i z potoka.Po sprše jdeme opět do naší oblíbené „Oravské izby“ na obědovečeři. I když je pozdní odpoledne dáváme si s Pavlem naši kávu na zahradě v altánku penzionu. S holkami hrajeme pink-ponk, stolní fotbal a večer se procházíme Zubercem.3.den
Jelikož Hančiny botasky skončily v popelnici a náhradní nemá, měníme plán na dnešní den. Rušíme túru v Tiesňavách Juráňové doliny a rovnou jedeme do Oravice na termální koupaliště. Voda ve dvou bazénech je zabarvena dohněda a dosahuje teplotu 36 – 38°C. Má léčebný účinek na pohybový aparát, ledviny a močové ústrojí. Koupaliště má velice příjemnou polohu, nachází se na okraji lesa v tichém horském prostředí s vápencovou dominantou „Osobitá“ (1686 m.n.m.). Zde se zdržujeme asi 2 hodinky a po obědě nabíráme směr domov. Cestou se ještě zastavujeme ve Staré Bystrici a obhlížíme Slovenský orloj postavený roku 2009. V Bystřici nad Olší se dostáváme do kolony aut, začíná se blýskat a spouští se velký slejvák. Ještě dnes jedeme pro Enny a pak rovnou k babičce Věrce odvážíme na dva dny Hanku, Katku i Enny.
Co říct závěrem. Počasí nám přálo, možná až moc. Domů jsme dorazili spálení sluníčkem (především Pavlův krk) a poštípaní slovenskými ovády. Hlavní smysl této mini dovolené se splnil, neboť všichni čtyři jsme trávili čas spolu jako rodina. Mně osobně se to líbilo moc, jen škoda, že naší Katce hory opravdu nic neříkají.
autor: Erika Zubková
foto: zde